Hlad

  Sdílet

Jakkoliv našinec většinou není detailně obeznámen o vztazích mezi IRA, UDA a krvavé historií severního Irska celkově, pohled na jen stěží lidské podmínky britského vězení, které ještě koncem 20. století zadržovalo irské vězně, je velmi názornou sondou do této problematiky.  
 
Mladí Irové, zatčeni pro svou příslušnost k radikální Irské Republikánské Armádě, jsou umístěni do jedné z nejtvrdších britských věznic Maze. Každý den, téměř rutinně, zde probíhá tichá válka mezi dozorci, jako je Raymond Lohan (Stuart Graham) a skoro nahými, ale odhodlanými obyvateli. Jako nováček přichází do Maze mladík Davey (Brian Milligan), který si musí projít všemi bolestnými procedurami, aby pochopil, jak to za mřížemi chodí. Pravidelné razie, bití a ponižující chování v kombinaci s násilně přerušenými hygienickými protesty nakonec donutí jednoho z trestanců, Bobbyho Sandse (Michael Fassbender) k extrémnímu řešení, které mu nedokáže rozmluvit ani moudrý Otec Moran (Liam Cunningham).  
 
Když se řekne Steve McQueen, milovníkům filmu pravděpodobně ihned naskočí tituly jako „Velký útěk“, „Motýlek“, „Strážní loď Sand Pebbles“ a celá řada dalších. Ve světě kinematografie se však pohybuje i jiný Steve McQueen - není to však Američan, ale Brit, a namísto před kamerou ho najdete za ní. A že si tento vizuální umělec zvolil režisérskou sesli správně, dokazuje nejen získání prestižní Turnerovy ceny z roku 1999, ale i loňské ocenění „Zlatá kamera“ z festivalu Cannes. To McQueen získal pro svůj aktuální celovečerní debut „Hlad“, ke kterému spoluvytvořil i scénář.  
 
Ten by se dal rozdělit do tří souvisejících, ale přesto na sobě nezávislých celků. První třetina je věnována především pohledu na neutěšený život v britské věznici, fígle, prostřednictvím kterých si vězni předávají zprávy a kontraband, a nelítostné chování mužů v uniformách. Je ovšem zároveň fér dodat, že režisér nenadržuje ani jedné straně. Ve druhé části snímku se setkáváme s Bobby Sandsem, abychom se s ním v závěrečných dvaceti minutách pozvolna loučili. Nečekejte ovšem hollywoodské rozmachy, slzavá údolí, a už vůbec ne nějaký akční krvák - tok filmu plyne velmi, velmi pomalu, což dává vnímavému divákovi možnost si spolu s hlavními protagonisty pořádně odžít, procítit život vězně.  
 
McQueen pracuje v kontrastech, projevujících se snad ve všech aspektech filmu, skladbou scén počínaje. Téměř čtyřicet minut s minimem mluveného projevu je zničehonic vystřídáno souvislým čtvrthodinovým dialogem s pouhými dvěma střihy. Stejně tak dlouhé, kompozičně zajímavé tiché záběry, popisné rozhlížení po cele, či až neúnosně natahovaný pohled na čištění chodeb bez varování přeruší roztřesené, zuřivé záběry konfliktů mezi dozorci a ponižovanými vězni. Kontrastní vizuál, popisující pochmurné snahy o přežití ve věznici, proti sobě staví například téměř malebné zátiší soutoku splašků na chodbě, a zároveň surové detaily rozmlácených rukou, či otevřených vředů. Zejména „akční“ scény jsou pojaty velmi drasticky, a zobrazování množství naturalistického, občas až brutálního násilí slabším povahám neudělá dvakrát dobře. Vpravdě umělecká kamera Seana Bobbitta je zkrátka hlavním vypravěčským jazykem „Hladu“, který osloví ty, kteří mu chtějí naslouchat.  
 
Na těžkém, téměř apokalyptickém vyznění filmu mají ale nemalý podíl i herci, kteří se zhostili svých rolí s až zneklidňující přesvědčivostí. Nelze samozřejmě jinak, než vypíchnout především výkon Michaela Fassbendera (který se pořádně dostane ke slovu až ve druhé polovině filmu), a rozhodně nejen proto, že položil na oltář své role 14 kilo živé váhy. Na druhou stranu je pravda, že ztráta váhy určitě přispěla na efektu, neboť Fassbender vypadá ve finálních sekvencích opravdu děsivě. Emocionálně nabitá přestřelka mezi Sandsem, a otcem Moranem (Liam Cunningham) je pak jenom předehrou k působivému finále. Celému obsazení se podařilo (i přes minimum dialogů) vytvořit své postavy bez zaváhání - dobrá práce!  
 
McQueenův „Hlad“ je velmi silným, až nekompromisním výletem mezi zdi věznice Maze, na kterém se krutost setkává s téměř poetickou estetikou. Film přitom nechává otázku morálky a sympatií zcela otevřenou, a tak je zcela na Vás, budete-li vnímat Bobbyho Sandse jako mučedníka, nebo pošetilce. Škoda, že díky jisté náročnosti na diváka (použitím vizuálnější formy vyprávění) pravděpodobně nebudou kinosály nacpané k prasknutí - "Hlad" by si to určitě zasloužil.