Informace    Obsazení    Fotky    

obrazek
činohra, 180 min.
V divadlech od 8.1.2010

fb  Sdílet


Motto
Jedna z nejslavnějších her světového divadelního repertoáru přímo navazuje na tři díly Krále Jindřicha VI., a dovršuje tak první Shakespearovu historickou teatrologii, která se odehrává na pozadí války „dvou růží“, drastického zápasu mezi Lancastery a Yorky probíhající v letech 1455 - 1485 a zakončené vítězstvím Jindřicha, hraběte z Richmondu, který jako král Jindřich VII. nastolil vládu tudorovské dynastie.

Krátký popis upravit informace o pořadu
Vynikající anglista, překladatel a divadelník Jiří Josek, jehož znamenitý překlad této hry je použit pro inscenaci Mahenovy činohry, uvádí o této hře mimo jiné toto:

Obraz Richarda jako fyzicky a duševně pokřiveného člověka, jak ho dramatik pojímá, je z historického hlediska nespravedlivý. Dobový portrét ukazuje Richarda jako člověka vcelku pohledného, drobný tělesný defekt prý téměř odstranil usilovným cvičením. Pro zločiny, které se mu připisují, neexistují důkazy. Shakespeare ale není záměrným mystifikátorem. Přebírá výklad postavy ze soudobých pramenů, které z propagandistických důvodů očerňují poražené nepřátele a vítají nástup Tudorovců na trůn. Z těchto pramenů je nejvýznamnější nedokončená Historie krále Richarda III. z roku 1513 od humanisty Thomase Mora.

Shakespearův Král Richard III. je vystavěn na půdorysu senekovské tragédie, ale přebírá i postupy lidového divadla. Zejména titulní postava má řadu společných rysů s personifikovaným Hříchem středověkých moralit. V mnohém ovšem připomíná i titánské zlosyny z dramat Tamerlán, Doktor Faust a dalších, které napsal Christopher Marlowe, Shakespearův současník, kolega a rival z konkurenční divadelní společnosti. Zatímco ale Marlowovy postavy zlosynů jsou nadlidská monstra konající s potěchou zlo pro zlo samé, Richard je postavou veskrze lidskou, a proto mnohem složitější a tajemnější. Je sice ve všem všudy „darebák“, který se přes mrtvoly dere k moci bez sebemenších výčitek svědomí, Shakespeare ale neopomene ukázat kořeny a motivaci jeho krutého jednání. V Morově Historii krále Richarda III. mohl už sice dramatik načerpat řadu podnětů pro psychologické vykreslení postavy, ale prohloubil je a umocnil pasážemi podle vlastní invence. Richard je pod svou suverénní maskou člověkem sžíraným nejistotou a komplexem méněcennosti ze své fyzické podoby i nedůstojného postavení u dvora. Je v nitru zraněným dítětem ovládaným potřebou mstít se světu za všechna příkoří, jimiž musel projít. Je ale i hráčem, který se pouští do předem ztracených akcí, a když v nich zvítězí, sám žasne nad svými netušenými schopnostmi. Dokáže být neodolatelným svůdcem i neohroženým obráncem země před cizími vojsky. Dokáže se smát celému světu i sám sobě. Ale jako člověk, který neuznává žádnou vyšší autoritu než sám sebe, žije jen pro přítomnou chvíli a přechodné extáze z momentálních triumfů. Ve chvíli, kdy se nejvyšší měrou naplní jeho ambice a on dál nemá, oč usilovat, ztrácí zájem. Tehdy začíná jeho pád. Na prahu smrti se jeho já tříští do tisíce protichůdných hlasů. Zůstává sám s vědomím, že až umře, „nikdo slzu neuroní“. A přece se umí v závěru vzchopit a s výkřikem: „Království za koně!“ je zas připraven vsadit vše na jedinou kartu.

Věrohodnost titulní postavy je dána i morálně zdevastovaným prostředím, ve kterém se pohybuje. Kromě dětí se v Richardově okolí snad nenajde postava, která by byla bez viny. Richard je výjimečný pouze v tom, že spletí zločinů a křivd jde za svým cílem přímo a otevřeně.

Herci Petr Halberstadt, Zuzana Slavíková, Monika Maláčová, Dana Pešková, Marie Durnová, Klára Apolenářová, Michal Zavadil, Jan Grygar, Jaroslav Dufek, Bedřich Výtisk, Jiří Pištěk, Jakub Jelínek, Martin Štvrtecký, Matěj Sláma, Kristián Dembický, Petr Bláha, Vratislav Běčák, Jindřich Světnica, Ondřej Mikulášek, Petr Panzenberger, Jakub Šafránek, David Kaloč, Vladimír Krátký, Sandra Riedlová  


Popis
Dramaturg Martin Dohnal nabízí na drama pohled tento:

Velkolepá Shakespearova hra nastražuje na inscenátory několik pastí, které je možné chápat jako základní okruh problémů, z nichž podle mého soudu jsou nejdůležitější čtyři.

1. Jaká má být podoba Richardova znetvoření? Richard představuje emblematické zlo (emblém = znak, odznak, symbol), kdy vnitřní znetvoření a pokřivení přímo úměrně koresponduje se smyslově postřehnutelným znetvořením vnějším, povrchovým. Pojetí zla, které je identifikovatelné smyslovým vnímáním vrcholná renesance později zproblematizovala a opustila, což je doložitelné i u pozdního Shakespeara. Znepokojující otázka sv. Augustina „si deus est, unde malum?“ (když je bůh, proč existuje zlo?) je v renesanci vystřídána aktuálnějším problémem rozpoznatelnosti a klasifikací zla. Obtíž tudíž nastává, když tělesné postižení je hypertrofováno, neboť často vyznívá čítankově a polopatisticky, ale jiná obtíž nastává, když je znetvoření potlačeno či vůbec eliminováno, neboť neodpovídá právě pojetí zlu emblematickému.

2. Podivuhodným paradoxem Richarda III. je skutečnost, že hra je sice zvláštním divadlem jednoho herce, ale současně je předepsáno 43 herců, takže co do postav je to nejpočetnější ze všech 39 Shakespearových her. Je těžké dostat živel monologický s živlem dialogickým do dramatické rovnováhy a účinnosti. Přitom nelze jenom tak monology proškrtat, neboť i skrze ně je divák svědkem toho, jak zlo narůstá a bobtná, skoro jako děsivá a nekontrolovatelná metastáze. Už úvodním monologem usvědčuje Richard sám sebe ze zlotřilosti, ale do jakých nepředstavitelných dimenzí ještě naroste, nesmí divák ani tušit. Monology tedy asi musí být neustále ozvláštňovány, aby jejich intenzita neustále sílila.

3. Richard je herec sui generis. Jeho intelektuální výše se projevuje mimo jiné i tím, že brilantně střídá úroveň řeči podle toho, kdy a ke komu mluví. Někdy je dosti ironický (při rozmluvě se stráží), někdy je nasládle přátelský (při jednání s Clarencem a Hastingsem), s lady Annou volí okázalou krasomluvu, s královnou Alžbětou hraje však na velmi hrubou strunu. Účinnost se dostaví jenom při virtuózním odkrojení změněných poloh.

4. Smrtí krále Edvarda IV. ve 2. dějství nastává ve struktuře hry kolize. Nyní se zcela otvírá otázka, kdo usedne na trůn. Jednání třetí líčí Richardovu cestu k moci a vyjevuje prostředky, kterými se zbavuje svých protivníků. V momentě zavraždění synů Edvarda IV. nastává zásadní zlom hry. Místo toho, aby Richard naprosto triumfoval, nastává u něho jakési „nalomení“, kterému můžeme pracovně říkat „nastolení říše nicoty. Dřívější síla, rozhodnost a samozřejmost jej opouštějí. Nastává jakýsi krach jeho osobnosti, kterému Richard nemůže zabránit. Onen zlom, spíše však změna skupenství je velmi obtížně inscenačně realizovatelná.




logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 18. 9. 2019 Svátek má Kryštof
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz