Kamil Střihavka (rozhovor)
Jak dlouho jste se rozmýšlel, zda přijmete roli v muzikálu Elixír života?
Nikdy na nabídku nekývnu hned, ale tomto případě mi rozhodnutí trvalo déle. Měl jsem obavy z námětu, spousta lidí hanlivě tvrdila, že jde o nejdelší reklamu na pilulky. Producent Petr Kratochvíl mi tehdy řekl, abych nepodceňoval tvůrčí tým lidí, tedy režiséra Jozefa Bednárika, Gábinu Osvaldovou a Ondřeje Soukupa. Dnes mu dávám za pravdu, že oni nikdy pod úroveň nejdou.

Co ještě ovlivnilo vaše rozhodnutí?
Samozřejmě také scénář, hudba, texty, myslím, že to nemusím líčit dopodrobna. (úsměv)

Čím je podle vás muzikál Elixír života zvláštní?
Tím, že je něčím novým na muzikálové scéně, něčím, co tu ještě nebylo. Je kabaretní až revuální, a přestože o něm někdo tvrdí, že je dlouhou reklamou na pilulky, obsahuje standardní postupy, má nosný příběh a je v něm kladen velký důraz na melodii.

Proč by se měl divák rozhodnout právě pro tento muzikál?
Protože je to odpočinková záležitost, ve které nemusíte hledat hlubší dramatickou linku, je výpravný a s určitou nadsázkou i humorný.

Kdy vy sám jste byl naposledy na muzikálu?
Vlastně jsem neviděl nikdy žádný.

Jak moc se liší premiéra od ostatních představení z pohledu zpěváka?
Liší se v mnoha ohledech. Málokdo například ví, že za premiéry nedostávají zpěváci zaplaceno. Také se liší publikem, na premiéry chodí oproti jiným představením většinou novináři a celebrity, takže je velký rozdíl v atmosféře, která panuje. Ostatní diváci nám vracejí více energie, kterou do představení vkládáme.

Míváte trému?
Trému bych měl pouze tehdy, kdybych se na představení náležitě nepřipravil, ale vzhledem k tomu, že se poctivě připravuji, trému neprožívám. Naopak, mám vždy obrovskou chuť poslat lidem vše, co ve mně je.

Elixír života se hraje třetím měsícem. Stalo se vám za tu dobu během představení něco nepříjemného?
Vysloveně nepříjemného asi ne. Stávají se humorné situace jako ve všech inscenacích, kdy třeba člověk něco zapomene. Já jsem se ale v roli našel, a tak si ji vysloveně užívám.

Jak se vám spolupracuje s Ondřejem Soukupem a Gábinou Osvaldovou?
Mám k nim obrovský respekt, vlastně před nimi smekám klobouk dolů. Oba už toho udělali hodně, mají soustu zkušeností a jsou určitou zárukou kvality, prostě jsou „top“. Gábina i při tomto muzikálu potvrdila svůj smysl pro humor. Přes texty, nebo lépe řečeno do textů vnesla i určitou životní filosofii, je opravdu šikovná.

Co je vaším elixírem života?
Víc věcí dohromady, pro mě intimní věci, a ty nemám ve zvyku vykřikovat do světa.

V muzikálu Elixír života vystupujete v roli Nejvyššího, jaká je jeho úloha?
Nejvyšší je prostě nejvyšší. Je spojován s klasickou představou hodného bosse, který dohlíží na svoje ovečky. Dokáže se s nimi bavit, odreagovat, ale také jim dát najevo svou autoritu.

Muzikál pojednává o „zázračném lékaři“. Co si myslíte o alternativních způsobech léčení?
Nezavírám se před tím, ale informace, které se ke mně dostávají jsou kusé, proto na to nemám ucelený názor. Nicméně takové způsoby léčení nezavrhuji.

V 90. letech jste měl problémy s hlasivkami. Neobáváte se opětovného onemocnění a co proti tomu děláte?
Neobávám. Nemůžu žít v psychickém tlaku a strachu. Osmnáct let se živím hudbou, a za tu dobu jsem již nasbíral určité zkušenosti a naučil jsem se k nim chovat profesionálněji. Nic výjimečného však nedělám, třeba vajíčka nepiji.

Elixír života je vedle muzikálů Láska je láska, Excalibur a Johanka z Arku již čtvrtý muzikál divadla TaFantastika, v němž vystupujete. Který z nich je vám osobně nejbližší?
Na to nedokážu odpovědět, neboť v každém je kus ze mě. Nedokážu preferovat jeden na úkor ostatních. To opravdu neumím. Myslím si, že na takové bilance jsem ještě mladý, zatím se zpátky nedívám. Ke všem mám vztah, jinak bych v nich nehrál. A vždy mě také těší, když přijde něco nového.

V muzikálu Excalibur jste ztvárnil roli Krále Artuše, kterého podvede jeho přítel. Stalo se vám něco podobného i v životě?
Ano, ale zradu asi v životě zaznamenává každý, nemyslím si, že bych byl výjimkou. Doba, která nás obklopuje je rychlá a povrchní, a způsobuje ztrátu přátel. Takže v dnešní době to už patří k životu.

Jak reagujete na zradu?
Záleží, o jakou zradu jde a v jakém smyslu. Zrada může být v mnoha podobách.

Podle mínění zástupců britských majitelů práv muzikálu Jesus Christ Superstar jste se stal jedním z vůbec nejlepších světových Ježíšů za bezmála třicetiletou historii. Jste vy sám věřící?
Tak to je na delší debatu. Byl jsem vychováván jako ateista, ale mé vnímání víry se vyvíjí stejně jako já, stále přicházejí nové impulsy, nové myšlenky. Přesto bych o sobě řekl, že věřící nejsem. Prožíval jsem však období, kdy jsem Boha sice nevnímal hmatatelně, ale považoval jsem ho za přírodní zákony, za to, co je kolem nás a co nelze vysvětlit. Čím víc nasbíráte informací, tím se pro vás stane otázka víry složitější.

Na rok 2006 kromě koncertování připravujete také vydání nového sólového alba. V kterém měsíci se ho fanoušci dočkají?
To bych taky rád věděl. (smích) Nejsem ten typ, co by něco plánoval. Ale vlastně něco na příští rok plánuji, koncerty s B. S. P., to je moje radost a zároveň terapie. Nedovedu si představit, že bych byl bez živé hudby a atmosféry, která panuje při koncertech. S B. S. P. plánujeme po sedmi letech pauzy comeback, a pak by patrně na svět přišla i společná nová deska. V takovém případě by moje sólové album, na kterém pracuji pouze já sám, muselo počkat. Ale jisté je, že ho vydám.

Kromě toho zkoušíte nový muzikál Obraz Doriana Graye, k němuž hudbu složil váš kolega ze seskupení B. S. P. Michal Pavlíček. Nepřijal jste v něm roli právě proto?
Určitě to je jeden z důvodů, Michal je nejlepší rockový kytarista, kterého znám. Je to výjimečný hudební skladatel. Hudba k Excalibru byla úžasná a o Obrazu Doriana Graye řeknu pouze jedno slovo – krásné.

Jak se dají veškeré vaše pracovní aktivity časově zvládnout?
Vždycky jsem sebevědomě říkal, že si to stačí dobře rozvrhnout a nepodléhat tlaku. Dnes už jsem ale starší, mám rodinu a mluvím jinak. Buď tempu stačíte, nebo musíte uhnout stranou, zkrátka vás převálcují jiní. Ale když vás to baví, tak se to všechno stihnout dá.

Co pro vás znamenají Vánoce?
Překvapuje mě, jak je moderní mluvit o Vánocích jako o něčem negativním. Spousta lidí chápe Vánoce jenom jako šílený blázinec, ale to je jejich problém. Pro mě jsou úžasné. Krásný zážitek, pro mě spojený s vidinou odpočinku, všechno se zastavuje a zůstává viset jakoby v prostoru. Jsem rád, že se jako tradice zachovaly. A abych nezapomněl, věřím na Ježíška!