činohra, 90 min.
V divadlech od 26.10.2009



Motto
Tragický milostný příběh dvou velikánů světových dějin, římského vojevůdce a egyptské královny.

Krátký popis upravit informace o pořadu
Stárnoucí milenci, jejichž osobní touhy se střetávají s nadosobními povinnostmi vladařů, se při pohledu do soukromí jeví poněkud směšní a nedokonalí, ale o to lidštější a věrohodnější. V této de facto poslední Shakespearově tragédii stojí proti sobě Orient a Západ, rozum a vášeň, rytířsky pošetilé stáří a dravé, nelítostné mládí.
Antonius a Kleopatra, hra napsaná na přelomu let 1606 a 1607, dějově navazuje na tragédii Julius Caesar z roku 1599. Svým vyzněním i datací je na přechodu mezi velkými tragédiemi autorova zralého období a pozdními romancemi. V centru hry stojí nejslavnější milenecká dvojice starověku, jíž se před Shakespearem i po něm dostalo řady literárních zpracování. Hlavním pramenem jsou jako u Julia Caesara Plútarchovy Životy slavných Řeků a Římanů. Příběh velkého vojevůdce Antonia, kterého ke zkáze přivede „kurtizána“ Kleopatra, nabyl v různých adaptacích i odlišných podob. Shakespeare nepřejímal jen známý děj, ale mohl vycházet i z rozporuplných hodnocení titulních postav.
Dějištěm hry je, alespoň ze sebestředného hlediska jejích protagonistů, celý tehdejší svět. Příběh se volně přelévá mezi dvěma jeho protipóly, Římem a Egyptem, ale přeskakuje často jakoby filmovým střihem na Sicílii, do Athén, Sýrie... Shakespeare charakterizuje oba póly rozděleného světa řadou protikladných aspektů. Zatímco Řím, reprezentovaný mladým dobyvatelem Octaviem Caesarem, představuje civilizaci, jíž patří budoucnost, tajemný Egypt s jeho stárnoucí vládkyní Kleopatrou, v jejíchž tenatech uvázl před Antoniem nejeden římský potentát, je místem radostného prožívání přítomnosti a současně i místem odsouzeným k zániku. Mužský a ženský princip, rozum a cit, povinnost a slast leží v této hře na opačných střelkách kompasu. Uprostřed stojí Antonius, jehož k Západu vážou povinnosti římského velitele a k Východu láska ke Kleopatře. Mnozí se shodují v tom, že v Kleopatře vytvořil Shakespeare svou nejzdařilejší ženskou postavu. Je kvintesencí všech ženských ctností i nectností. Tato milenka s bohatou minulostí si jako na svou poslední kořist políčila na Antonia, zmocnila se ho a snad ani ona sama neví, zda ho miluje nebo jen využívá k vlastním záměrům. Jejich láska, plná zvratů a nervozity, může dozrát do plné intenzity citu až ve chvíli, kdy oba tento svět opouštějí a triumfují nad světskými malichernostmi. Jak uboze z jejich pohledu musí vypadat Octavius s jeho vítěznou pompou.
V tragédii Antonius a Kleopatra Shakespeare napsal hru, která sice po obsahové i formální stránce navazuje na tradiční vzory, ale osobitým pojetím i výrazovým mistrovstvím je výrazně převyšuje. Autorovo poselství je víceznačné. Jako občan své země ví, že vláda a moc jsou neslučitelné s lidskými slabostmi a že budoucnost patří lidem typu Octavia Caesara, ale jako člověk straní nemorálním milencům, kteří se dokážou vymknout zákonitostem světa a na konci života chtějí raději být a milovat než dobývat a vládnout.

Herci Ondřej Pavelka, Ilona Svobodová, Pavel Nečas, Michal Slaný, Marie Málková, Hana Vagnerová