Informace    Obsazení    Fotky    

obrazek
činohra
V divadlech od 14.6.2009

fb  Sdílet


Motto
Každý muž si aspoň na chvilku přál být donem Juanem, nebo se jím na malou chvíli stal.

Krátký popis upravit informace o pořadu
Věčné souboje mezi mužem a ženou se liší pouze v taktice, kterou jednotlivci používají. Náhlá vzplanutí lásky poznal každý z nás. Lišíme se v tom, jak s tím bojujeme. V inscenaci se střídá humor s nezadržitelnou tragédií, která může každou vteřinou nastat. Je to pád a otázkou je, jak to všechno dopadne. Co se stane, když se ve vaší hlavě setkají vaše bývalé lásky a začnou vám vyčítat vaše přešlapy? Jejich setkání je komické, jeho dopad může být tragický. Tragikomedie...nebo?

Herci Petr Vršek, Zuzana Stavna, Zuzana Norisová, Barbora Skočdopolová, Barbora Vyskočilová, Jakub Slach, Petr Hojer  


Popis
Braňo Holiček, krátký životopis

Narozen 14. 8. 1985 v Košicích. Už od dětství se zajímal o film a divadlo, navštěvoval základní uměleckou školu, účinkoval v několika dětských muzikálech v Městském divadle v Košicích, hrál titulní roli v muzikálu „Oliver“ (režie Josef Bednárik) na scéně Východoslovenského státního divadla, spolupracoval s televizí na natáčení oblíbených pořadů „Hvězdička“ a „Zlatá brána“. V patnácti letech začal studovat herectví na Pražské konzervatoři, absolvoval v roce 2006. Jako herec účinkoval v několika televizních inscenacích, seriálech a filmech (např. „Král sokolů“, „Všichni moji blízcí“, „Kruh“, „Red Baron“). Je studentem 2. ročníku režie-dramaturgie KALD DAMU, jako herec hostuje v Činoherním klubu v „Nebezpečných vztazích“ a v „Ptákovině“, v Divadle na Vinohradech v inscenacích „Věc Makropulos“, „Vrátila se jednou v noci“ či v titulu „Lásky hra osudná“.

NOMINATIV –1. pád – kdo, co… (náš hlavní hrdina)

Proletět se životem a hladce přistát. Ne všechny příběhy mají šťastný konec. A ty skutečné už vůbec ne…

Tématem hry jsou mezilidské a partnerské vztahy. V našem případě sledujeme vztahové martyrium hlavního hrdiny Sebastiána a jeho čtyř bývalých přítelkyň. Vlastně je to tak trochu donjuanovský příběh. Příběh o manipulaci. Příběh o boji. Každý vztah je přece tak trochu boj, a u Sebastiána to platí dvojnásob. Co je to za člověka, který odmítá opustit dobytou pozici i po tom, co bitva už skončila? Proč nedokáže připustit, že na dobytém místě staví svůj hrad někdo jiný? Proč si náš hrdina o sobě myslí, že je ten nejlepší dobyvatel, a proč je pro něj nepřípustné, aby na jeho výsostném území byl další muž? Zároveň je však pro něj vzrušující pouze boj. Po boji už nic nezůstává. Prázdno. Co je to tedy za člověka, který neovladatelně touží po ženě, a když ji přes všechny překážky dostane, tak ho jednoduše nezajímá? Je to Sebastián. Člověk, který rád vládne nad jinými. Ne arogantně, ale něžně. Ne silou, ale umem. Ne pravdou, ale lží… Manipulace. Nedokázat být sám a nedokázat být s někým. To je Sebastián. Náš hlavní hrdina…

GENITIV – 2. pád – koho, čeho… (se naše hra týká)

Hra se zabývá tématem všeobecným a všeobecně aplikovatelným. Každý muž si někdy aspoň na chvilku přál být Donem Juanem nebo se jím na malou chvíli stal. Věčné souboje mezi mužem a ženou se liší pouze v taktice, kterou jednotlivci používají. Náhlá vzplanutí lásky poznal snad každý z nás. Odlišujeme se pouze v postupech, jak s tím bojujeme. Pro našeho hrdinu Sebastiána je samotný boj cílem.
Jednoduše řečeno, hra „V sedmém pádu“ je o muži, který vyskočí z letadla s padákem na zádech. V prvních vteřinách pádu vše probíhá tak, jak má, až do momentu, kdy by mělo dojít k otevření padáku. Náš hrdina Sebastián se dostává do extrémní situace, téměř na pokraj života a smrti. V tu chvíli nastává onen příslovečný okamžik, ve kterém vám probleskne hlavou celý váš život. Čas se zastaví. Za Sebastiánem přicházejí zásadní postavy z jeho předešlého života. Není náhoda, že těmi postavami jsou čtyři dívky, které ve svém milostném životě považoval za nejdůležitější. Snaží se rozejít se s nimi a urovnat staré spory. Jenže náš hrdina je tak trochu Don Juan, a tak nikdo neví, jak to dopadne, až dopadne.
V textu hry V sedmém pádu se střídá humor s nezadržitelnou tragédií, která může každou vteřinu nastat. Je to pád a otázkou je, jak to všechno dopadne. Co se stane, když se ve vaší hlavě setkají všechny vaše bývalé lásky a začnou vám vyčítat vaše přešlapy? Jejich setkání je bezesporu velmi komické, jeho dopad může být ovšem velmi, velmi tragický…

DATIV – 3. pád – komu, čemu… (se náš hrdina podobá)

Moliérův Don Juan jako přiznaná inspirace aneb Deset Juanových citací


Kdo chce být směšný, ať v lásce vytrvá – avšak právo nás okouzlit má přece každá.

Mě uchvacuje krása všude, kde na ni narazím, a také tomu něžnému násilí snadno podléhám.

Největší rozkoš lásky je ve změně.

K tomu, abych něco předstíral, mi chybí talent.

Věřím, že dvě a dvě jsou čtyři a čtyři a čtyři je osm.

Mám přirozený sklon poddávat se všemu, co mě přitahuje. Hnít zaživa, fuj, to radši rovnou na hřbitov.

Doba je zkažená, a jiná nebude hned tak k mání.

Když mi nebe dává výstrahu, musí se vyjádřit trochu jasněji, jestli chce, abych mu rozuměl.

Nikdo a nic mě nedonutí, abych ustoupil. Nikdy.

Ne, ať se stane cokoli, nikdo o mně nesmí říct, že bych byl zbabělec.

______________________________________________________________

AKUZATIV – 4. pád – koho, co… (v naší inscenaci uvidíte)

Petr Vršek se narodil v roce 1977 v Praze. Studoval herectví na KALD DAMU v ateliéru Jana Schmida, absolvoval v r. 2003. Hrál např. ve studentských inscenacích „Pan Nula“, „Žabákovy trampoty“ či v česko-kanadském projektu Jana Schmida „Já a ostatní“. V roce 2002 nastoupil do stálého angažmá ve Studiu Ypsilon. V současnosti tu hraje např. v inscenacích „Praha stověžatá“, „Rusalka“, „Faust a Markétka“, výrazné úkoly dostal v autorských projektech Jiřího Havelky „Nic nás nezastaví“, „Drama v kostce“ nebo „Nadsamec Jarry“. Hostuje v dalších pražských divadlech, mj. např. v divadle Gong („Bylo nás pět“), v Divadle Aqualung („Pán času“), se SKUTRy nastudoval inscenace „Plačky“ a „Malá smrt“. Herecké příležitosti dostal ve filmech „Tobruk“ a „O rodičích a dětech“, účinkuje v seriálu „Ulice“.
Zuzana Stavná se narodila v roce 1984 v Košicích. Po studiu na tamější konzervatoři byla přijata na KČD DAMU v Praze, absolvovala rolí Beátky ve hře Lenky Lagronové „Království“ (režie Štěpán Pácl). Dlouhodobě spolupracuje s Divadlem Archa, na jehož prknech se objevila ve třech inscenacích: „Odcházení“ (režie David Radok), „Plačky“ (režie SKUTR) a „Exit 89“ (režie Jiří Havelka). Hostuje v inscenaci „Dorotka“ ve Švandově divadle a se souborem sdruženým kolem tandemu SKUTR v inscenaci „Malá smrt“. Účastnila se workshopů Franka van de Vena, Olega Tabakova a Javiera Cury.
Zuzana Norisová se narodila v roce 1979 v Malackách. Po studiích hudebně-dramatického oboru na bratislavské konzervatoři hostovala v Divadle Andreja Bagara v Nitře a v muzikálu „Malá nočná hudba“ ve Slovenském národním divadle. Po odchodu do Prahy účinkovala např. v muzikálu „Pomáda“. Do širšího diváckého povědomí dostala v roce 2001, kdy se objevila jako Tereza v úspěšném filmovém muzikálu „Rebelové“. Ztvárnila role v televizních seriálech „Strážce duší“ či „Letiště“, hostovala v inscenaci „Studna světců“ v pražském Švandově divadle. V současnosti ji lze vidět v Činoherním klubu v inscenaci „Dámský krejčí”, hraje a zpívá v muzikálech „Adéla ještě nevečeřela“ v Divadle Broadway a v karlínské inscenaci „Limonádový Joe“.
Barbora Popelková se narodila roku 1982 v Praze. Po studiu na Akademickém gymnáziu s dvojjazyčným česko-francouzským zaměřením vystudovala herectví na KALD DAMU (v ročníku Jana Schmida). Odmalička zpívala (třeba ve funkové kapele Vrtule) a tancovala (reprezentovala dokonce Českou republiku na světových soutěžích v akrobatickém rokenrolu). Absolvovala titulní rolí v divadelním přepisu románu Raymonda Queneaua „Zazie v metru“. Už během školy hostovala ve Studiu Ypsilon, v současné době ji na ypsilonkovských prknech můžete vidět např. v inscenacích „Rusalka“, „Faust a Markétka“ či „Kam vítr tam pláž“. Účinkuje v muzikálech „Carmen“ (HDK) či „Kladivo na čarodějnice“ (Divadlo Milenium).

Barbora Vyskočilová se narodila roku 1984 v Mostě. Studovala na gymnáziu v Litoměřicích (specializace biologie-psychologie!), po maturitě byla přijata na KALD DAMU do ateliéru Josefa Krofty, pod hereckým vedením Ondřeje Pavelky. Během studia ztvárnila Helenu ve „Snu noci svatojánské“, Matku v „Krvavé svatbě“ a Vendulku v „Procitnutí jara“. S inscenací „Hořké mandle“ hostuje v Divadle v Řeznické, spolupracuje s divadlem Potrvá. Ve Studiu Ypsilon hostovala v předešlém projektu Braňa Holička „Meeting Point“. Pro ČT natočila televizní přepis hry „Hypermarket“ (režie J. Klimsza), objeví se i v připravovaném seriálu „Expozitura“.
Jakub Slach se narodil v roce 1979 ve Vlašimi. Po studiu na pražském gymnáziu Na Zatlance zamířil na ČZU. V roce 2003 se z něj stal krajinný inženýr a ještě tentýž rok nastoupil do ročníku Jana Schmida na KALD DAMU. Během studia účinkoval v inscenacích „Zazie v metru“, „Sonáta duchů“, „Člověče, zkus to!“ či „Ťapákovci“. Zúčastnil se mezinárodního projektu „Mýty, které nás spojují“ (režie J. Schmid, J. Havelka), nyní je stálým členem uměleckého souboru Studia Ypsilon. Hostuje v grotesce společnosti Spitfire Company „Chaplinův proces“ (v divadle Akropolis), od září jej můžete vidět v „Cavemanovi“ v pražském Divadle U Hasičů. S Braněm Holičkem spolupracoval už na inscenaci „Meeting Point“.
Petr Hojer se narodil v roce 1975 v Praze. Už osm let se cítí chycen v příjemné pasti Ypsilonky, kde působí jako režisér Café Ypsilon. Jeho první skutečnou rolí bylo účinkování v inscenaci „Putování slepého hada za pravdou“ (2007), v loňském roce účinkoval v opeře „Rigoletto“ v Jindřichově Hradci. Dle režiséra Holička (a nejen jeho) je prý Petr Hojer nejlepší barman v Praze.
______________________________________________________________

VOKATIV – 5. pádem – oslovujeme, voláme… (režiséra těsně před pádem)

Braňo, čím se liší text „V sedmém pádu“ od Tvé předešlé inscenace?
B. H.
Na rozdíl od předešlé inscenace „Meeting Point“, kde text vznikal v průběhu zkoušení, se tentokrát jedná o můj první pokus o skutečný dramatický text, vznikající ještě před začátkem zkoušení. Jak to tak ale bývá, text se v průběhu zkoušení proměňuje, a já myslím, že jenom ku prospěchu celé hry…

Proč ses rozhodl obsadit do hlavní role právě Petra Vrška?
B. H.
Petr Vršek je, dle mého názoru, excelentní herec mladé ypsilonské generace. Pro postavu Sebastiána přímo ideální. Na jevišti autentický, a přitom dokáže i „zatlačit na pilu“. Což je nutné v případě, že se řítíte z výšky 1600 metrů, a váš padák se pořád ne a ne otevřít.

Ty sám jsi Slovák, inscenace má československé obsazení, slovensky mluví ve hře i jedna z postav. Jde o náhodu, či o promyšlený koncept?
B. H.
Jde spíš o náhodu. Ale v divadle „autorského“ typu, kde se pracuje spíše týmově než „režisérsky“, je důležité, aby si lidé na jevišti i mimo ně rozuměli. Zuzku Stavnou a Zuzku Norisovou znám z období, kdy jsem ještě bydlel na Slovensku. Při psaní textu mě napadlo, že by jedna z postav mohla mluvit slovensky, a volba byla nakonec jasná. Nejdůležitější je, že si jako tým rozumíme a jsme především víc kamarádi než kolegové.

Máš za sebou konzervatoř, filmové, televizní i divadelní role. Nyní studuješ režii na KALD
DAMU. Proč? Herectví Tě již neuspokojovalo? A je pro Tebe herecká zkušenost při režírování výhodou?
B. H.
Ne že by mě hrát už nebavilo, ale v divadle jsem účinkoval od svých jedenácti let a při práci na absolventských inscenacích na konzervatoři jsem měl pocit, že bych chtěl třeba dělat i jiné divadlo, trochu víc po svém. Napadlo mě tedy, že jediná možnost, jak tuto touhu uskutečnit, je pokusit se režírovat. A musím říct, že mě to baví čím dál tím víc. A zkušenost s herectvím je pro mě, alespoň myslím, výhodou. Vím, jak se herec na jevišti cítí, a tak se snažím při práci s herci říkat věci, které bych třeba potřeboval slyšet já, kdybych stál na jejich místě.

Vycházíš při zkoušení z klasické ypsilonkovské poetiky, nebo se jí jen lehce inspiruješ? Co pro Tebe znamená fenomén Studia Ypsilon?
B. H.
Na DAMU jsem se hlásil cíleně, to znamená, že jsem věděl, že se hlásím do ateliéru profesora Schmida, potažmo doktoranda Jiřího Havelky. Ypsilonskou poetiku jsem tedy znal a vždy se mi líbila. Oslovuje mě především její bezprostřednost a autentičnost, která je, dle mého názoru, zcela jedinečná. Při práci se snažím tedy navazovat na způsob práce, jakým pracuje Ypsilonka, a zároveň do ní chci i vnášet něco vlastního.

LOKÁL – 6. pád – (o) KOM, (o) ČEM… (byla autorská prvotina Braňa Holička)

Inscenace „V sedmém pádu“ je již druhým autorským textem, který Braňo Holiček připravil pro STUDIO Studia Ypsilon. Jeho předešlá autorská inscenace „Meeting Point“ byla dokonce zařazena do stálého repertoáru Ypsilony.
Metodou řízené kolektivní improvizace, kterou je Studio Ypsilon známé a proslulé, se Braňo Holiček ve své autorské prvotině nejen inspiroval, ale snažil se ji i dále rozvíjet. Finální podoba hry, psaná na tělo třem konkrétním hercům, totiž vznikala v průběhu zkoušek, i v kooperaci s celým tvůrčím týmem. Scénář, zdánlivě připomínající povídkový film, je obrazem světa tzv. běžných krutostí, tří příběhů životních propadů. (Novomanžel řešící početí dítěte s milenkou. Mladá učitelka vybouchne u hereckého konkursu. Smolaře Jakuba opustí dívka ještě dřív, než si s ní vůbec něco začne.)
Jednotlivé scény se rychle střídají, prolínají se do sebe jako televizní obraz, a tempo či frekvence vyprávění se přímo úměrně zvyšuje s tím, jak se ústřední postavy dostávají postupně na dno. Příběhy postav se zdánlivě neovlivňují, kromě pohybového symbolického začátku, kdy vidíme, jak nepozornost (či chyba) jedné z nich ovlivní život celé trojice.
Téma povrchnosti, neschopnosti komunikace a zrychlené doby se samozřejmě objevuje v menší či větší míře ve většině současných her. Hlavní devíza tohoto konkrétního textu tkví ovšem v jeho hravosti, přesné jazykové stylizaci (nelze nezmínit, že Braňo Holiček je původem Slovák a čeština není jeho mateřským jazykem), nápaditosti řešení konkrétních situací i možnosti využít jej pro pohybové a slovní improvizace obsazených herců.
Se svou autorskou prvotinou „Meeting Point“ byl Braňo Holiček nominován na Cenu Evalda Schorma (určenou studentům divadelních škol za původní hru, dramatizaci nebo překlad) a probojoval se dokonce do nejužšího finále tohoto prestižního ocenění.

___________________________________________________________________________

INSTRUMENTÁL – 7. pád – KÝM, ČÍM… (jsme se inspirovali)

Malý fyzikální exkurs / Rychlost volného pádu

Dotaz: Tvrdím, že konstantní rychlost při volném pádu je 33 metrů za sekundu (= 118,8 km/h). Mí kolegové se mi smějí a tvrdí, že nemám pravdu a že nejsem inteligentní. Můžete mi, prosím, vysvětlit, jak to vlastně je a na čem všem to tedy záleží? (Dalibor B.)
Odpověď: Rychlost při reálném pádu ve vzduchu se mění dosti složitě, ve vakuu velmi jednoduše.Vezmeme nejdříve ten jednodušší případ.
Na padající věc působí jen Země (tady zanedbáváme rotaci, ale její vliv je malý a ještě se snoubí s vlivem šišatosti Země) a naděluje všem padajícím předmětům stejné zrychlení (v Praze 9,81 m.s-2). Ve vakuu, když to tedy padá z rozumné výšky, při které můžeme zanedbat slábnoucí gravitaci se vzdalováním od středu Země, roste rychlost stále, rovnoměrně s dobou padání (v = 9,81 × doba padání).
Když je ale přítomen vzduch, který pád brzdí, pak tato rovnice je použitelná jen chviličku, potud, pokud je odpor vzduchu zanedbatelný. Otázkou je, jak dlouho je zanedbatelný. A tady je ten problém. U olověné kuličky, nejsme-li moc nároční na přesnost předpovědi, to budou sekundy. U pouťového balónku desetiny sekundy, u prachového zrnka tisíciny sekundy, u parašutisty 2–3 sekundy. Tak, jak narůstá odpor vzduchu, zrychluje se padání méně a méně, až dojde k ustálení rychlosti. Ta ustálená rychlost je opět případ od případu různá. Olověná kulička centimetrové velikosti by to dotáhla blízko Vaší rychlosti (desítky metrů za sekundu), parašutista se sbaleným padákem se ustálí na rychlosti zhruba dvojnásobné (cca 50 m/s = 180 km/h). Kdyby se sbalil do klubíčka i on, tak by dosáhl ovšem větší rychlost. Pouťový balónek to nedotáhne na víc než na metry za sekundu a prachové zrnko ustálí svou rychlost na minirychlosti řádu desetin milimetrů za sekundu.
Jak je vidět, jednoduše říci, jakou rychlostí se při padání padá, nejde. Záleží nejen na tom, co padá, ale i na tom, jak je to natočeno, když to padá. Kdyby chtěl ten parašutista se sbaleným padákem udělat rekord v rychlosti padání, tak by asi udělal šipku ve směru letu. Na čem ta ustálená rychlost záleží? Dalo by se shrnout, že na odporu vzduchu a na hmotnosti padajícího předmětu. V té odporové síle jsou schované vlastnosti vzduchu, tvar a velikost padajícího objektu a natočení předmětu při padání.




logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 16. 10. 2018 Svátek má Havel
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz