Ježíšmarjajosef - Divadlo Na Fidlovačce, Praha 4

Informace Obsazení Fotky Kup vstupenku

foto 4

činohra

Sdílet

Motto
aneb Zaplaťpánbůh

Krátký popis upravit informace o pořadu
Zaplaťpánbůh
Tak zní podtitul v pořadí už dvanácté a prozatím poslední Kishonovy hry. I když se v české verzi její hlavní název liší od německého originálu (Der Vaterschaftsprozess des Zimmer-manns Joseph), Ježíšmarjajosef samozřejmě zůstává "paternitním procesem Tesaře Josefa".

Herci Tomáš Töpfer, Tereza Bebarová, Petr Rychlý, Miloš Vávra, Ladislav Trojan, Zdeněk Palusga, Zdeněk Maryška, Břetislav Slováček, Hanuš Bor, Ondřej Brousek, Jiří Racek

Popis

Podle autora se děj odehrává "v roce Nula našeho letopočtu" - a to "na místě činu", v Nazaretu. Ephraim Kishon ovšem nenapsal ani historickou, ani historizující hru. V podstatě jde o apokryf, v němž jsou známé biblické motivy a děje konfrontovány s naší dobou. Proto se také - bez ohledu na čas i národnost - mohou klidně setkat postavy z Písma svatého s představiteli moderní juristiky. U Kishona je právě tento záměrný anachronismus vydatným zdrojem humoru.

Ephraim Kishon jakožto satirik považuje za své právo i za svou povinnost pochybovat o všech zjevených pravdách, což jinými slovy znamená ustavičně klást otázky. Ve své poslední komedii se zamýšlí nad věčnou otázkou o původu Božího Syna. Jeho interpretace je kishonovsky vtipná a současně značně netradiční - někomu se možná bude zdát až kacířská. Přesto předmětem Kishonova výsměchu není žádné z existujících náboženství. On pouze zastává názor, že o všem, co lidé dělají anebo co si vymysleli, je možné psát s humorem - "s výjimkou holocaustu".

Svá díla napsal převážně hebrejsky, některá i maďarsky a německy. Jeho "Paternitní spor" měl světovou premiéru 11. listo-padu 1998 v berlínském divadle Die Tribüne. Představení v au-torově režii dosáhlo sto dvaceti repríz.

Překladatelka vycházela ze zmíněného německého znění. Po předchozí domluvě s autorem transponovala děj do "českého" Nazaretu. Tento posun je nejzřetelnější ve výjevu Tří králů. V podobném duchu se ubírá režijní koncepce Juraje Herze, který v "improvizované" předehře navozuje atmosféru stylové pražské kavárny - a onen smyšlený paternitní proces interpretuje jakožto precedenční případ, do jehož rekonstruce se s odstupem dvou tisíciletí mohou vcítit i dnešní diváci.Tento princip "divadla na divadle" je ostatně obsažen už u samotného Kishona…

A co říci závěrem?

Zaplaťpánbůh za tu Vaši "božskou" komedii, pane Ephraime Kishone!