Popis

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Do podtitulu hry MALOVANÉ NA SKLE jsem napsal, že je to "zpěvohra". Snažil jsem se nahradit domácím termínem označení "muzikál". Nejde ale o pouhý jazykový purismus. Není to prostě muzikál, přestože jsem text psal s vědomím, že jeho podstatná část bude zpívaná. Zpívané partie jsou však v celé skladbě hry situovány jinak, než jak tomu bývá u muzikálu. Téměř všechny texty v této hře jsou podloženy hudbou. Neexistuje však rozdělení na části mluvené a zpívané. Podobně jako na vesnické svatbě, i tady se začíná čímsi, co by se dalo nazvat jakýmsi druhem "melorecitace", jakousi evokací různých motivů, které nejsou určeny ani ke zpěvu, ani k mluvení - téměř nepostižitelně zazní doprovodná melodie a znenadání tato "melorecitace" přechází do zpěvu. Nejprve je to zpěv sólový a po chvíli, když motiv upoutal ostatní, přechází ve sborový. V určitých okamžicích se tyto melodie mění v "prozpěvování" a vzápětí zase přecházejí do naplno zpívané písně.

<>OBRÁZEK NENALEZEN<> Rád bych, aby toto všechno vznikalo na jevišti před očima diváků. Tak jako se v přirozené improvizaci rozvíjí příběh o zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával, stejně tak přirozeně improvizovaný je přechod od prozpěvování ke zpívání. A ještě něco: V mé hře není nic z autentické lidovosti. Upřímně řečeno já ani nevím, co by to dnes mělo znamenat. Prohlašuji, že o nějakou "autentickou lidovost" vůbec neusiluji. Snažím se prostě využít všeho, co jsem četl a slyšel o lidové písni, k vytvoření vlastní divadelní skutečnosti tak, jako se v literatuře běžně využívá bohatého odkazu velkých předchůdců. Pokouším se vypěstovat v jejich velkém stínu vlastní rostlinku. Tak tedy ještě jednou: nejdůležitější je přítomnost hudby v každém okamžiku a její přirozený přechod ke zpěvu.

Kateřina Gärtnerová
Svou uměleckou dráhu začala v šedesátých letech spoluprací na programech literárního kabaretu. (Vznikl ve Vratislavi a účinkovala v něm řada předních polských herců.) I když jako komponistka byla vlastně samouk, díky svému talentu záhy proslula zvláště v žánru beatové hudby. Stala se např. "dvorní" skladatelkou populární polské zpěvačky Maryly Rodowiczové. Sklízela vavříny na festivalech nejen v polských Sopotech, ale i v zahraničí.
Hudbou ke hře Malované na skle se Kateřina Gärtnerová nesmazatelně zapsala také do historie polského hudebního divadla. Z její tvůrčí spolupráce s básníkem Ernestem Bryllem vznikla ještě dvě další významná díla: Dobrodružství loupežníka Rumcajse (pohádkový muzikál na motivy knížky Václava Čtvrtka) a oratorium Zazvoňte nám dnes všechny stříbrné zvony! (1975), o kterém polská kritika psala jen v superlativech.
"Pro hudbu v Malovaném na skle je charakteristické, jak silně se Kateřina Gärtnerová vciťuje do stylu podhalského folkloru a s jakou odvahou jej převádí do moderního hudebního jazyka." (Jadwiga Mackiewiczová)

Ernest Bryll
Básník, prozaik, dramatik, překladatel, filmový a televizní scenárista. Nositel mnoha cen a vyznamenání za literární tvorbu.
Vystudoval polonistiku na varšavské univerzitě a filmovou vědu na Státním institutu umění. Jako básník debutoval r.1952. Jako prozaik si získal uznání už svým raným románem z vesnického prostředí Otec ("Ojciec", 1964). Jako překladatel přebásnil do polštiny např. Vítězslava Nezvala.
Soustavně se věnoval i jevištní tvorbě. Několik let působil jako dramaturg ve dvou varšavských divadlech - v Polském a Komorním. Z jeho her si připomeňme alespoň dvě. Prvotina Listopadová záležitost ("Rzec listopadowa",1968), čerpající z polských dějin, navazuje na polské klasiky A. Mickiewicze a S. Wyspiańského (autora hry Listopadová noc). Hra Po horách, po oblacích ("Po górach, po chmurach", 1968) spojuje velmi vtipně biblický námět s problematikou současnosti.
Mezinárodního věhlasu dosáhl Ernest Bryll právě hrou Malované na skle ("Na szkle malowane", 1970).
"Bryll navazuje na tradici lidové slovesnosti, kterou však přetváří, filozoficky i esteticky proměňuje a tvoří jakýsi antimýtus… Romantický patos, který provází legendární jánošíkovský motiv, je záměrně odmocněn…" (Ján Sedlák)

Juraj Deák
Studoval na divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. (Jeho absolventským představením v roce 1987 byla Gogolova Ženitba.) V současné době působí jako šéf činohry Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. S Divadlem Na Fidlovačce spolupracuje od počátku jeho nové existence. Deákova inscenace amerického muzikálu Šumař na střeše patří už více než dva roky k nejúspěšnějším představením nuselské scény. Minulou sezonu tu měla v jeho režii českou premiéru současná anglická hra Jak to vidí Amy. V třetí sezoně, kterou otevírá právě zpěvohra Malované na skle, uvede Fidlovačka v Deákově nastudování ještě Ortonovu groteskní komedii Klíčovou dírkou.

Úryvek z 3. dějství
JANÍK
Smrti moje smrti ty hlubino černá
Nad galánky všecky byla jsi mi věrná
Kolébala jsi mě když jsem lehal k spánku
Budila mě ze sna za ranních červánků
Jak já ti to splatím smrti moje hezká
Žes chodila se mnou po zbojnických stezkách
Čímpak já tě uctím smrti moje milá
Že ta tvoje láska taká velká byla

SMRT
Uctíš mě tím že tvoje síla
Slabostí bude kterou už byla
Uctíš mě tím že oči tvoje
Nebudou zářit nepokojem
Uctíš mě tím že prsten zlatý
Na ruce tvojí lesk svůj ztratí
Uctíš mě tím že kolem pasu
Stříbrné pásy zblednou v jasu
Uctíš mě tím že z tvého těla
Hromádka zbude ztrouchnivělá

Janíkova píseň (úryvek z 2. dějství)
Slabý jsem smutný jsem jak po nemoci
Čekal jsem na tebe tři dlouhé noci
Tři noci chodil jsem přes hory lesy
Čekal jsem volal jsem galánko kde jsi
Hory to slyšely ozvěna nesla
A jenom tebe jsem nevzbudil ze sna
Když z mraků zaprší dobře je řekám
Na tebe galánko na tebe čekám
Když voda nespadne sucho je v poli
Pro tebe galánko srdce mě bolí
Galánko galánko smiluj se prosím
Takový obrázek v srdéčku nosím
Takový obrázek že my dva spolu
Sedáme galánko k jednému stolu
A že na tom obrázku křížek je důle
Že všecko děje se dle naší vůle
A na tom obrázku písmenka stojí
Že jsem se dočekal galánky svojí